Mikroprvky

Bór (B)  je nekovový prvek, který rostliny přijímají zpravidla pasivně. Jeho obsah v rostlinách se běžně pohybuje mezi 20-100 ppm B v sušině. Transport v rostlině je velmi omezený, proto je důležitý pravidelný přísun bóru. Lépe je přijímán za vlhčích podmínek a na kyselejších stanovištích.

V rostlinách je důležitý pro růst a činnost meristematických pletiv, pro růst kořenů, transport asimilátů do zásobních orgánů (např. vyšší škrobnatost u brambor, vyšší cukernatost u cukrové řepy, ovoce, zeleniny a vinné révy) a pro tvorbu generativních orgánů. Jeho dostatek zvyšuje odolnost proti nízkým teplotám (přezimování u ozimů).   

Bór lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Bór.

Měď (Cu) je rostlinami přijímána, jako kationt Cu²⁺  a jeho příjem  není ovlivněn jinými ionty. V půdě je měď silně sorbována zvláště na půdách s vysokým obsahem organických látek, poněkud lépe je uvolnitelná při nižším pH. Rostliny nemají velké nároky na příjem Cu - nejvyšší nároky mají obiloviny. V sušině roslin se její obsah pohybuje v inervalu 2-20 ppm. V rostlinách je málo pohyblivá.

Měď ovlivňuje příznivě stabilitu chlorofylu a tím zlepšuje fotosyntézu, dále zlepšuje příjem a metabolismus dusíku. Měď podporuje apikální dominanci, např. u obilovin má tak pozitivní vliv na délku a plnost klasu.

Měď lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Coptrac.

Mangan (Mn) je rostlinami přijímán jako kationt Mn²⁺. Příjem Mn rostlinami je významně ovlivněn aciditními podmínkami půdy - hůře přijatelný je v půdách neutrálních a alkalických. Omezený příjem Mn může nastat i po aplikaci organických hnojiv, kdy značným rozvojem mikroorganismů dojde k jeho oxidaci v půdě a tím snížení jeho rozpustnosti. Naopak ke zvýšení rozpustnosti Mn v půdě může dojít i krátkodobým zamokřením. Z toho vyplývá, že Mn bývá hůře přijímán také na sušších stanovištích.

Pohyblivost Mn v rostlinách je omezená, z toho vychází potřeba jeho opakované dostupnosti během vegetace. Mangan se v roslinách účastní tvorby glycidů a bílkovin, aktivace enzymů, má nepřímý podíl na tvorbě chlorofylu (celkově existuje určitá podobnost s Mg). Má vliv na zdravotní stav listů (cukrovka, brambory), významný vliv může mít i při podpoře odnožování u obilovin.

Mangan lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Mantrac.

Zinek (Zn) je rostlinami přijímán jako kationt Zn²⁺. Jeho obsah v pletivech se pohybuje v intervalu 20-100 ppm, neboť nároky jednotlivých druhů rostlin na něj jsou rozdílné. Např. obiloviny mají obecně vyšší nároky. Na jeho příjem má vliv pH (vyšší hodnoty pH snižují příjem Zn) a množství fosforu v prostředí. Zvláště po hnojení vyššími dávkami P dochází ke zhoršení příjmu Zn z důvodu vzniku nerozpustných fosforečnanů zinečnatých.  

Pohyblivost Zn v rostlinách je obecně nízká, je však lepší než u Fe, B a Mo, přesto může mimokořenová výživa Zn hrát důležitou roli. Fyziologický význam zinku spočívá hlavně v aktivaci rozličných enzymatických reakcí a tvorbě různých hormonů.

Zinek lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Zintrac.

Železo (Fe) rostliny přijímají téměř výhradně kořenovými špičkami ve formě kationtů Fe²⁺ a Fe³⁺. Mezi podmínky omezující rozpustnost a tím i příjem Fe patří zamokřené a málo provzdušněné půdy, s nízkou biologickou aktivitou a s vyšším pH. Tyto negativní vlivy lze obejít použít chelátových forem Fe.

Transport Fe je v rostlině omezený a běžně se pohybuje mezi 100-200 ppm. Rostliny potřebují Fe pro ovlivňování enzymatických dějů, při tvorbě chlorofylu (při nedostatku vzniká typická chloróza) a také bílkovin a nukleových kyselin.

Železo lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Železo.

Molybden (Mo) je rostlinami přijímán jako aniont MoO₄^2- .  Potřebují jej v malém množství, přičemž jeho běžný obsah v sušině se pohybuje okolo 0,5 ppm. Příjem molybdenu je pozitivně ovlivněn dostatkem fosforu a alkalickou reakcí půdy. Proto bývá často úprava pH vápněním nejlepším optařením pro odstranění nedostatku Mo u rostlin. Síra (S) narozdíl od fosforu omezuje příjem Mo (konkurence mezi oběma ionty).   Podobný antaganostický vztah existuje i s mědí (Cu).

Pohyblivost Mo v rostlině je velmi omezená a jeho hromadění v pletivech rostliny poměrně dobře snášejí. Jeho význam spočívá v ovlivňování důležitých enzymatických procesů, hlavně metabolismu dusíku - redukce nitrátů na amoniak, jako nezbytného procesu využití nitrátového dusíku a jeho zabudování do aminokyselin.

Molybden lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Molytrac.  

Sodík (Na) přijímají hlavně natrofilní rostliny (např.cukrová řepa, některá zelenina). Důležitý je i pro pastevní hospodaření.

Rostlinami je přijímán velmi rychle. Jeho vyšší příjem může způsobit snížení koncentrace kationtů K, Ca a Mg  v rostlině. Určení jeho funkce je značně komplikované kvůli jeho širokému rozšíření v životním prostředí rostlin. Předpokládá se, že hraje významnou úlohu při hospodaření těchto rostlin s vodou.

Sodík lze velmi efektivně rostlinám dodat ve formě listového hnojiva YaraVita Betatrel.