Dusík

Dusík (N) patří mezi hlavní živiny. Hraje nepostradatelnou roli ve výživě rostlin. Rostlinami je přijímán hlavně ve formě nitrátové (NO3- ), v menší míře ve formě amoniakální (NH4+ ) a amidické (NH2+ ). Dusík dodáváme rostlinám nejčastěji ve formě koncentrovaných dusíkatých hnojiv.

Za normálních podmínek má nitrátový dusík (NO₃^- ) pro výživu rostlin největší význam. Kořeny rostlin ho přijímají aktivně díky jeho zápornému náboji, není vázán půdními koloidy a volně se pohybuje v půdním roztoku a tak ho rostliny mohou velmi dobře přijímat spolu s vodou. Amoniakální dusík (NH₄⁺ ) přijímají v menší míře, neboť je v půdě vázán jílovitými minerály a je preferovanou potravou půdních mikroorganismů. Při výživě rostlin amoniakálním dusíkem je celkově nižší příjem většiny kationtů, zvláště Ca²⁺, Mg²⁺, K⁺ a organických aniontů. Amidický neboli močovinový dusík (NH₂⁺ ) může být rostlinami přijímán po jeho předchozím rozkladu v půdě ureázou nebo ve formě celých molekul (zvláště při foliární výživě). V přirozených půdních podmínkách je močovina přijímána rostlinami po jejím rozkladu na NH₄⁺ nebo dále po mikrobiální přeměně na NO₃^- .

Z hlediska interakcí s jinými prvky je znám pozitivní vliv hnojení sírou (S) na příjem a využití dusíku, čehož lze docílit použitím NS hnojiv, jako je např. YaraSulfan.

Dusík je součástí aminokyselin, amidů, bílkovin, pyrimidinových a purinových bází, nukleových kyselin, chlorofylu, enzymů a dalších bilogicky aktivních látek. Tyto látky se významně podílejí na vlastním růstu rostliny a tvorbě nejdůležitějších orgánů a celkové tvorbě biomasy.

V rostlinách se jeho obsah pohybuje ve značném rozmezí v závislosti na druhu orgánu a stáří rostliny. V počátečních fázích vývoje je jeho obsah vysoký a s tvorbou biomasy postupně klesá.

Jeho dodání rostlinám můžeme optimalizovat pomocí některých nástrojů, jako jsou listové rozbory (ARR) nebo např. Yara N-tester.

Zpět nahoru