Zdraví řepky

Řepka olejka trpí mnoha stejnými chorobami a škůdci jako ostatní zástupci čeledi brukvovité.

Síra ovlivňuje nejen množství proteinů, ale i kvalitu díky syntéze aminokyselin obsahujících síru (cystein a methionin). Tyto aminokyseliny slouží mimo jiné jako prekurzory koenzymů nebo glukosinolátů.

Glukosinoláty jsou velmi důležité, neboť přispívají k rezistenci řepky olejky k chorobám a parazitům. Na druhou stranu jejich příliš vysoký obsah činní řepkové výlisky nevhodné jako krmivo pro monogastrická zvířata. Současné „00“ odrůdy mají obsah glukosinolátů mezi 8 a 15 μmol/g semene.

Patogeny obecně představují hrozbu pro plodiny. Nicméně nebezpečí těchto organizmů lze snížit střídáním širší škály plodin v osevním postupu. Míra napadení se výrazně snižuje s časovým odstupem od 3 (17 %) do 6 (33 %) let, jak je ukázáno v tabulce.

Řepka olejka by se měla střídat s jinými plodinami v rámci osevního plánu, aby se omezil výskyt chorob a škůdců

Nádorovitost kořenů brukvovitých

Nádorovitost kořenů brukvovitých představuje narůstající problém a krátké časové odstupy v rámci střídání plodin tento problém ještě zhoršují. Horké a suché počasí může snáze způsobit uvadání a zakrslost a vést i k úplnému odumření napadených rostlin.

Nádorovitost kořenů brukvovitých je vyvolávána houbou, která se přenáší v půdě a postihuje všechny druhy brukvovitých. Infikuje kořenové tkáně a stimuluje abnormální růst zasažených částí. Takto postižené tkáně vedou k výrazně omezenému růstu a jsou potenciálním zdrojem spór, které pak mohou infikovat i další pole.

Tyto spóry mohou přečkávat v půdě více než deset let a infikovat jakékoliv následující brukvovité plodiny. Je možné použít některé fungicidy, nicméně jejich aktivita je omezená, a navíc nejsou dostupné ve všech zemích. Rezistentní odrůdy řepky mají také jen omezenou schopnost odolávat všem kmenům hub způsobujících nádorovitost kořenů.

Vápnění, kterým lze udržet pH půdy nad hodnotou 7,2, pomáhá potlačovat patogeny v rámci programu integrované ochrany.

Vhodné střídání plodin (každých 7 let) v rámci brukvovitých (řepka olejka a brukvovitá zelenina), použití postupů, které minimalizují šíření infikovaných půd; dobré odvodnění spolu s kontrolou plevelů z čeledi brukvovité, to všechno jsou doporučené metody, které slouží k minimalizaci výskytu nádorovitosti kořenů.

Bílá hniloba řepky (hlízenka obecná)

Bílá hniloba řepky (hlízenka) patří mezi jednu z nejdestruktivnějších chorob řepky. Závažnost napadení se v závislosti na počasí mění rok od roku, je však proměnlivé i v rámci různých regionů nebo i polí. Hlízenka představuje vzhledem k nárůstu pěstování řepky stále závažnější problém. Důvodem mohou být užší osevní postupy či hustější porosty.

Vlhké počasí také přispívá k rozvoji hlízenky. K infekci hlízenkou dochází během květu řepky. Hlízenka je přenášena v půdě a vyznačuje se širokým spektrem hostitelů z více než 75 čeledí rostlin se širokými listy. Důsledkem infekce hlízenkou jsou předčasné pukání šešulí a poléhání, které obě způsobují ztráty na výnosech.

Přílišné hnojení dusíkem vede ke tvorbě bujného a vlhkého porostu rostlin, což kromě zpoždění vyzrávání plodiny představuje také ideální prostředí pro hlízenku. Analýzy půd jsou proto nezbytné ke stanovení správného množství dusíkatých hnojiv.

Škůdci

Řepka olejka hostí řadu škůdců, kteří mohou ovlivňovat její růst a vývoj.

Blýskáček řepkový

K nalétávání tohoto hmyzu dochází v době, kdy se na řepce objevují žlutozelená poupata. Vzhledem k tomu, že se jimi blýskáček živí, jeho napadení řepky může vést ke snížení celkovému množství šešulí.

Krytonosec šešulový a bejlomorka kapustová

Krytonosec klade vajíčka do šešulí a jeho larvy se poté živí vyvíjejícími se semeny. Ze šešule se nakonec prokousávají ven, aby se mohly zakuklit v půdě. Vykousané otvory následně poskytují do šešule přístup bejlomorce, která zde klade vajíčka. Larvy se pak živí na stěně šešulí a jejich činností může docházet k předčasnému pukání šešulí a ztrátě všech semen.

Dřepčík řepkový

Hmyz, který okénkuje děložní a mladé lístky a snižuje tak celkovou zelenou plochu. Jeho larvy se také vžírají do řapíků listů a stonků a tak snižují celkovou vitalitu rostliny.

Mšice broskvoňová

Nalétává do řepky během podzimu a může přenášet virus žluté mozaiky tuřínu (TuYV).

Slimáci

Slimáci mohou zahubit mladé rostlinky řepky po jejich vzejití, a mohou tak způsobit významné ztráty.